Původ křesťanství  a
hledání historického Ježíše Krista

Část 2

Acharya S

 

Biblické zdroje

Je velmi vypovídající, že rané křesťanské dokumenty, epištoly připisované „Pavlovi“, nikdy nehovoří o historickém pozadí Ježíše, ale výhradně se zabývají duchovní bytostí, která byla známa všem gnostickým sektám stovky až tisíce let. Nemnohé „historické“ odkazy na reálný život Ježíše, citované v epištolách, jsou prokazatelně interpolace a podvrhy, stejně jako – podle Whelesse - epištoly samotné, protože je nepsal „Pavel“. Kromě stručného odkazu na Piláta Pontského v 1 Timotejským 6:13, epištole datované ben Yehoshuou do roku 144 n.l., takže nemohla být napsána Pavlem, pavlovská literatura (jak ukázal Eduard Dujardin) „nepíše o Pilátovi, ani o Římanech, ani o Kaifášovi, ani o Sanhedrinu (tj. židovský sněm, pp), ani o Herodovi, ani o Judovi, ani o svatých ženách nebo o jakékoli osobě z evangelijní zprávy o pašijích, a také se zde o nich ani náznakem nezmiňuje; nakonec se nezmiňuje ani o žádné události z pašijí, ani přímo, ani v narážce.“ Dujardin kromě toho píše, že další rané „křesťanské“ spisy, jako např. Zjevení, se vůbec nezmiňují o žádných historických detailech nebo dramatech. Mangasarian poznamenává, že Pavel také nikdy necituje z Ježíšových údajných kázání a promluv, z podobenstvích a modliteb, ani se nezmiňuje o Ježíšově nadpřirozeném zrození nebo o žádném z jeho údajných divů a zázraků, které všechny musely mít velký význam pro jeho stoupence, pokud takové výkony a rčení byly známy před „Pavlem“.

Nyní naši pozornost obraťme k samotným evangeliím, která byla sepsána v letech 170-180 n.l. Jejich předstíraní autoři, apoštolové, poskytují řídké historie a genealogie Ježíše, které si na mnoha místech odporují. Datum narození Ježíše se v jednotlivých evangeliích liší. Jeho narození a dětství v „Markovi“ není vůbec zmiňováno. A ačkoli se v „Matoušovi“ a „Lukášovi“ tvrdí, že se „narodil z panny“, jeho rodokmen je sledován až k Domu Davidovu přes Josefa, takže mohl „vyplnit proroctví“. Ve třech prvních (synoptických) evangeliích Ježíš učil jeden rok před svou smrtí, zatímco v „Janovi“ učil tři roky. „Matouš“ líčí, že Ježíš pronesl „Kázání na Hoře“ před „zástupem“, zatímco „Lukáš“ říká, že to byla soukromá promluva, určená pouze učedníkům. Zprávy o jeho ukřižování a vzkříšení se mezi sebou zásadně liší a nikdo neříká, jak byl starý, když zemřel. Wheless  říká, „Tak zvané ‚kanonické‘ knihy Nového Zákona, stejně jako Starého, jsou směsí rozporů a zmatků v textu, v současné době je odhadováno nejméně 150,000 ‘různých výkladů‘, jak je dobře známo a připouštěno.“ Kromě toho, desítky evangelií, které byly kdysi považovány za kanonické nebo pravé, byly později odmítnuty jako „apokryfní“ nebo falešné a naopak. To je příliš mnoho na „neomylné slovo Boží“ a „neomylnou“ Církev! Zmatky existovaly proto, že křesťanští plagiátoři se během staletí pokoušeli sloučit prakticky všechny mýty, pohádky, legendy, doktríny nebo kousky moudrosti, které mohli ukrást z nesčetných mysterijních náboženství a filozofií, které v té době existovaly. Přitom falšovali, interpolovali, mrzačili, měnili a přepisovali tyto texty po celá staletí.

 

Nebiblické zdroje

V podstatě neexistují žádné nebiblické odkazy na historického Ježíše od žádného známého historika z doby, kdy Ježíš údajně žil a bezprostředně po ní. Walker říká, „Žádný spisovatel jeho doby se v žádném známém díle o něm nezmiňuje.“ Významný helenistický židovský historik a filozof Philo (20 př.n.l. – 50 n.l.), který žil v době předpokládaného života Ježíše, se o něm nezmiňuje. Nezmiňuje se o něm ani nikdo z dalších čtyřiceti historiků, kteří psali v průběhu prvních dvou století našeho letopočtu. „Díla těchto autorů by zaplnila celou knihovnu. Přesto v této hromadě židovské a pohanské literatury, vedle dvou podvržených pasáží v pracích židovského autora a dvou sporných pasáží v dílech římských spisovatelů, není ani zmínka o Ježíši Kristu.“ Jejich mlčení je němým svědectvím proti historizování.

V celém díle židovského historika jménem Josephus, které čítá mnoho svazků, jsou jen dva odstavce, jež se odkazují na Ježíše. Ačkoli byl význam těchto „odkazů“ zveličován, byly mnoha učenci odmítnuty a dokonce i někteří křesťanští apologeti je označili jako podvrhy, protože se zmiňovaly o Janu křtiteli a Jakubovi, Ježíšově „bratru“. Biskup Warburton označil Josephusovu interpolaci, týkající se Ježíše, jako „páchnoucí podvrh, a to velmi hloupý.“ Wheless poznamenal, že „První zmínka o této pasáži je v Církevních dějinách ‚velmi nepoctivého spisovatele‘, biskupa Eusebia ve čtvrtém století… CE (Katolická encyklopedie) připouští… výše citované pasáže nebyly Origenovi známy, ani raným křesťanským spisovatelům.“ Právník Wheless a kněz Tailor se shodují v tom, že to byl samotný Eusebius, kdo tyto pasáže zfalšoval.

Co se týče dopisu Trajanovi, údajně napsaného Pliniem mladším, který je jedním z žalostně malého počtu „odkazů“ na Ježíše nebo křesťanství, považovaných křesťany za důkazy existence Ježíše,  je zde jediné slovo, jež je použitelné – „křesťan“ – a jež se ukázalo být falešným, stejně jako je podezřelý celý dopis. Pokud jde o pasáže v dílech historika Tacita, který nežil v době, v níž žil údajně Ježíš, ale narodil se dvě desetiletí po jeho údajné smrti, ty jsou také kompetentními učenci považovány za interpolace a podvrhy. Obhájci křesťanství také rádi poukazují na pasáže v Suetoniovi, který se odvolává na někoho jménem "Chrestus" nebo "Chresto" jako na jejich Spasitele; avšak další spekulovali, že to byl Říman a jméno "Chrestus" nebo "Chresto", znamenající „užitečný“, bylo velmi četné mezi osvobozenými otroky. Další se domnívají, že tato pasáž je rovněž interpolace.

K těmto odkazům a jejich opakovanému používání křesťanskými apologety dr. Alvin Boyd Kuhn říká:

 „Průměrný křesťanský kněz, který nečetl nic kromě mdlých autorizovaných církevních autorit, bude svým farníkům říkat, že žádná událost v historii není lépe ověřena svědky než příběhy ze života Krista, zachycené v evangeliích. Bude probírat obvyklé citace historiků, kteří zmiňují Ježíše a dopisy, údajně psané o něm. Když důvěřivý tazatel, nemající pochybnosti o inteligenci a dobré víře svého pastora, dostane tuto odpověď, odejde domů ujištěn o věrohodnosti příběhu evangelia. Farář nekonfrontuje své údaje s informacemi, že v raných církvích byly vytvářeny podvrhy, fikce a že vymýšlení bájí bylo v té době hojně rozšířené. V zájmu jednoduché pravdy je tedy důležité prozkoumat souhrn údajných svědectví světské historiografie a podívat se, jakou věrohodnost a autoritu představují.

 Pokud jde o historiky, jejichž práce zaznamenávají existenci Ježíše, tento seznam se skládá pouze ze čtyř jmen. Jsou to: Plinius, Tacitus, Suetonius a Josephus. V pracích každého z nich jsou po jednom krátkém odstavci, u Josephuse dva. Všechen tento materiál shrnul Harry Elmer Barnes v díle The Twilight of Christianity  do nějakých 24 řádků. Skutečný rozsah materiálu může být o něco větší, zhruba dvojnásobný. Toto skrovné svědectví tvoří souhrn nebo celkové množství důkazů o ‘jedné z nejlépe ověřených událostí v dějinách’. Dokonce i v případě, že by mohlo být přijato jako nezpochybnitelně autentické a spolehlivé, bylo by velmi nejistou podporou pro událost, která dominovala myšlení poloviny světa po dobu osmnácti století.

Ale jaká je pozice těchto svědků? Ani významní katoličtí učenci nepopírají všeobecnou shodu akademických badatelů, že tyto pasáže, jedna vedle druhé, musí být pokládány za podvrhy a interpolace spisů fanatických stoupenců křesťanství, kteří si horoucně přáli zařadit autoritu těchto historiků na podporu historičnosti života Ježíše podle evangelií. Celkové množství čtyřiceti nebo padesáti řádků ze světské historiografie, podporující existenci Ježíše z Nazaretu, úplně zdiskreditovali!“

O těchto „odkazech“ Dujardin říká, „Ale i kdyby byly autentické a byly odvozeny z ranějších zdrojů, nemohou nás přenést před dobu, kdy evangelia vznikla, a tudíž mohou pouze prokázat existenci legendy o Ježíšovi, nikoli jeho historickou existenci.“ V každém případě tyto skromné a stručné „odkazy“ na člověka, který údajně otřásl světem, stěží mohou být považovány za důkazy jeho existence a je absurdní, že údajná historičnost celého křesťanského náboženství je na nich založena. Jak se říká, „Neobyčejná tvrzení vyžadují neobyčejné důkazy“; přesto žádný důkaz o historičnosti Ježíše neexistuje a nikdy neexistoval.

 

Zdroj: http://www.truthbeknown.com/

 

Přeložil Ladislav Kopecký